4.3. Den 0 (Kathmandu-Jiri)
- Dnes jsme přijeli jeepem do Jiri. Počasí bylo pěkné a cesta pohodlná. Andrea je nemocný a nakonec za námi přiletí až do Lukly.
- Po příjezdu do Jiri jsme se potkali s našimi nosiči. Dva zkušení se jmenují Kul a Nirmo, nováček se jmenuje Prem. Jsou to fajn kluci!
- Kluci nám vybrali lodge s bezvadným starým bezzubým majitelem. Anglicky sice nemluví, ale krásně se usmívá.
- Prošli jsme se k nějaké buddhistické gompě a potkali spoustu roztomilých dětí. Rozdal jsem svoje první propisky. Ještěže mi jich holky přivezly asi 400. Možná to nebude stačit, ale holky mají ještě svoje tužky, tak to snad dohromady vyjde.
- Popovídal jsem si s jedním naháněčem do lodgí v Jiri a ukázalo se, že je to bratr jednoho z našich bývalých nosičů před 3 lety, Rudry. Pamatoval si i to, že ode mne tenkrát Rudra dostal moje trekové hůlky. Rudra má prý problémy, protože nemá pořádné vzdělání a nemůže najít práci. Od té doby, co s námi šel na Kalu Patthar, si ho už žádní turisté nenajali. Prý přemýšlí, že si půjde hledat práci do Malajsie na nějaké stavby. Škoda, že už máme svoje tři nosiče a Andrea je nemocný. Jinak bych Rudru s radostí znovu vzal. Za to našemu druhému bývalému nosiči Sundurovi se daří dobře a učí na základní škole pár hodin cesty od Jiri.

5.3. Den 1 (Jiri-Shivalaya)
- Po cestě jsme narazili na spoustu roztomilých dětí a rozdali jim tužky.
- Jedna rodina měla asi 6 dětí, tak jsme jim každému dali jinou barvu. Chtěli ale další tužky, dokonce i pro maminku, která se prosebně usmívala a natahovala ruku. To jsme ale s úsměvem odmítli. Pro maminky tužky nemáme. Ušli jsme dalších 10 metrů a narazili na maminčin obchod. Prodávala tam sladkosti, vody a Coca-Coly. Hned vedle prodávala úhledně srovnané balíčky propisek z různých zemí.
- Po příchodu do Shivalaye jsme viděli velkou skupinu dětí shromážděných kolem jednoho německého turisty. Šli jsme se podívat, co od něj dostávají. Bylo to geniální - nafukovací balónky! Snad je dětem tatínkové nezabaví, aby se vyhnuli dalším hladovým krkům v rodině.

6.3. Den 2 (Shivalaya-Bhandar)
- Při dnešním výstupu na sluníčku do Deurali jsem se zpotil a vyměnil si tričko. Naši kluci nosiči při tom uviděli moje chlupatá prsa a obdivně na ně zírali. Ukázal jsem jim i záda a obdiv se změnil v závist. Ještě živého Yettiho neviděli, ale dobře vědí, jak se nepálským holkám chlupy líbí.
- V Bhandaru jsme se ubytovali v lodgi u jedné milé babičky. Asi už moc dobře nevidí, protože nám omylem připravila načernalé, nevykrájené a nedovařené brambory. Spletla si i česnek s cibulovou natí. Paměť jí už také neslouží, protože na některé objednávky úplně zapomněla. Asi ji to stresovalo a tak si u dalšího vaření zapálila cigaretu.

7.3. Den 3 (Bhandar-Sete)
- Ráno přijela babiččina dcera - moje dávná známá z před tří let a byla stále stejně krásná. Měla vybrat peníze za naše včerejší jídla, ubytování a sprchy, ale Aniu včera ta hodná babička rozzlobila tím, že přesně nevysvětlila, jak se používá sprcha, a tak Ania zaplatila míň. Babička se jen divila.
- Druhá babiččina dcera nám připravovala snídani, ale přestože vařila s plnou vervou vším, co měla (t.j. ruce, vlasy...), už babiččino pošramocené renomé nezlepšila.
- Cestou jsme zase potkali plno milých dětí a rozdali jim propisky. Měly velkou radost.
- Při odpoledním výstupu o 1000 m nahoru za námi naši tři nosiči trochu zaostali. Není divu při takovémto tempu! Anie se ale nelíbilo, že se za námi tak šourají, a tak na ně v cíli čekala před lodgí, podupávala nohou a ptala se jich: "Alive?"

8.3. Den 4 (Sete-Junbesi)
- Dáváme propisky dalším dětem a ty z toho mají radost. Ania si s holčičkami sedá a maluje. Je to moc milé.
- Když jsem zapisoval události a vzpomínal, co se dnes stalo, Marcela mi připomněla: "A nezapomeň napsat, jak Ania zmlátila to cizí dítě!" Ano, je to pravda. Přestože Ania odpověděla: "To nie je pravda, ja so mu len flákla jednu ...", dítě asi bude mít trvalé následky. Na duši. Když jsem totiž jako první dorazil k jedné chaloupce na kopci, hrálo si tam několik dětí. Dal jsem jim propisky a měly radost. Přišla Ania, sedla si s holčičkou a začala malovat. Roztomilý chlapeček ale našel pro tužku zcela jiné uplatnění a začal ostrým koncem útočit na jejich psa. Ania nechtěla respektovat jeho svobodnou vůli a začala mu zakazovat bodat do psa. Následovalo to, co se muselo stát - chlapeček změnil cíl svých útoků na Aniu. A místo aby Ania nezasahovala do jeho výchovy a nechala se pobodat, tužku mu vzala a naplácala mu na zadek. A chudák maminka se tomu prý jen smála. Zřejmě se bála na turisty zavolat policii.
- Marcela a Ania říkají, že naši nosiči po čtyřech dnech už smrdí. Chudáci naši čistotní kluci - to si nezaslouží. Dnes jsem jednoho z nich viděl jít ze záchoda a měl čistou levou ruku. Takže možná používal toaletní papír!

9.3. Den 5 (Junbesi-Nunthala)
- Přišel jsem k jedné chaloupce a dvě milé holčičky prosily o propisky. Dostaly je a já jsem šel dál. Když k nim později dorazila Ania, jedna z holčiček křikla na tu druhou, ať tužku ode mne schová, a začaly žádat od Anie další tužky. Ania nejen že jim žádnou nedala, ale chtěla jim vzít i ty ode mne. Herodes v sukních ...
- Ania vymyslela novou metodu, jak rozdávat dětem propisky. Máme dávat propisky jen těm dětem, které si o ně neříkají. Těm, které si o propisky říkají, nic dávat nebudeme. Ania se ustanovila naší tužkovou manažerkou a tak ji posloucháme a těm, které si o tužky říkají, nic nedáváme.
- Dnes jsme zůstali spát v lodgi s certifikovaným milým majitelem - na zdi mu visí diplom o absolvování kurzu "Management of lodge". Ti Nepálci jsou šikovní, že se tak pěkně vzdělávají!

10.3. Den 6 (Nuthala-Kharikhola)
- Marcela se včera otrávila z jídla, tak jsme vyráželi pozdějí. Škoda, že se majitel necertifikoval i v "Management of kitchen".
- Cestou jsme dnes rozdali mnohem méně tužek, než obvykle, protože je nedáváme dětem, které si o ně říkají.
- Dnes jsme losovali o sprchu a já prohrál, což Aniu přivedlo k divokému záchvatu smíchu. Pak přišli naši kluci nosiči s jídelním lístkem, ať si objednáme jídlo. Kluci bohužel velmi smrděli, což Aniu rozesmálo ještě víc a její záchvat smíchu pokračoval ještě dlouho. To se jí to směje, když ušetřila tolik tužek.

11.3. Den 7 (Kharikhola-Paiya)
- Většina propisek nám zůstává, protože všechny děti si o ně říkají. Jediné děti, kterým teď tužky dáváme, jsou kojenci a velmi malé děti, které ještě neumí mluvit a tak si o ně neumí říct. Když od nás propisky dostanou, ihned se je snaží kousat.
- Na noc jsme zůstávali v lodgi vysoko na skalách, kde měla majitelka hrozné bolesti zubů. Pomohli jsme jak to jen šlo a dali jí nejrůznější prášky proti bolesti. Snad už nebude dlouho trpět. Měla docela hezké dcery, ale neumějí moc vařit. Škoda, že nám večeři nevařila ta paní.

12.3. Den 8 (Paiya-Phakding)
- Dnes ráno jsem s nosičem Nirmem zaběhl do Lukly vyzvednout Andreovy věci, ale ten si po cestě najal jiného nosiče a už na nás čeká s veškerým vybavením v Namche Bazaru. Nirmo je náš nejoblíbenější nosič. Ukázal mi, jakou pochoutku mají rádi - koupil si čínskou nudlovou polévku v sáčku a začal křoupat ty nudle v syrovém stavu. Brrr!

13.3. Den 9 (Phakding-Namche Bazar)
Nenápadně se mi cestou podařilo dát propisky skupince dětí, co si o ně říkaly, aniž si toho Ania všimla. Ale pořád mám ještě skoro 100 propisek a kojenců po cestě ubývá.

14.3. Den 10 (Namche Bazar)
- Dnes jsme chodili po obchodech a potkali jsme spoustu milých nepálských prodavačů, kteří prodávali balenou vodu jenom za 100 Rupií za litr.
- Šli jsme si usušit včera vyprané prádlo na plot nad Namche Bazarem a potkali jsme tam několik krásných dětí, které nás nežádaly o tužky. Bohužel jsem sebou žádné propisky neměl.

15.3. Den 11 (Namche Bazar-Phortse Tenga)
- V noci byla nad Namche Bazarem sněhová bouře a druhý den bylo všude krásně nasněženo. Zůstali jsme s Andreou o něco déle v Namche Bazaru a vyrazili na trek až později odpoledne.
- Cestou jsme potkali několik větších dětí a protože s námi nebyla Ania, dali jsme jim propisky. Měly radost.

16.3. Den 12 (Phortse Tenga-Dole)
- V těchto nadmořských výškách jsme už na žádné děti nenarazili. Komu dáme zbytek tužek?
- Odpoledne jsme se před lodgí fotili s jaky. Nabízel jsem jim propisky, ale tvářili se nedůvěřivě a nakonec si je nevzali.

17.3. Den 13 (Dole-Machherma)
- Naši kluci nosiči nám dnes řekli, že se při včerejším noclehu v Dole zimou skoro nevyspali, protože jim majitel lodge dal jen jednu použitelnou deku pro tři lidi. Prý to je proto, že to není dobrý člověk. Asi mu vadí, že kluci nejsou z tohoto kraje a že berou práci místním nosičům. Na zpáteční cestě tam tedy spát nebudeme.
- Dnes jsem dostal vysokohorskou nemoc, ale po několika hodinách se to uklidnilo.

18.3. Den 14 (Machherma-Gokyo)
- Dnes ráno Ania s Marcelou vzpomínaly, jak už by byly rády zpátky doma v Praze, něco dobrého by si uvařily, vykoupaly by se ve vaně, dívaly by se na zprávy v televizi a na nové díly Big Bang Theory na počítači, spaly pod peřinou ...
- Ania se přiznala, že je členkou pašeráckého gangu, pašujícího polský chleba do České republiky. Prý ho má doma v mrazáku 18 bochníků a hrozně moc se na něj těší.
- Odpoledne jsme se ubytovali v pěkné lodgi v Gokyu, kde nám výborně uvařili. Dokonce kvůli nám hodný majitel zastavil práce na opravě střechy před hlavní sezónou, abychom se mohli v klidu najíst.

19.3. Den 15 (Gokyo-Machherma)
- Dnes brzy ráno jsme vyšli na vrcholek Gokyo Peak (5360 m). Nebyly tam žádné děti, kterým bych mohl dát propisky.
- Odpoledne jsme sešli do Machhermy, kde před lety zahlédli Yettiho. Taky jsem se po něm koukal, ale neuviděl jsem ho. Škoda, dal bych mu tužku.

20.3. Den 16 (Machherma-Mong)
- Po cestě si Marcela obdivuhodně svlékala tričko, aniž by si sundala batoh z bederního pásu. To se musím naučit!
- Dnes jsem uklouzl na ledu a spadl do bláta. Musím se očistit, jinak si ode mne děti nebudou chtít brát tužky.
- Rozloučili jsme se s Jindrou, Aniou a Marcelou a zamířili jsme na druhou stranu údolí Khumbu k Everestu. Nepřešli jsme ale přes Phortse a po vyčerpávajícím dnu jsme skončili v Mongu. Přesto jsem v Phortse udal spoustu tužek. Děti tam byly vděčné, protože sem moc turistů nechodí.

21.3. Den 17 (Mong-Dingboche)
- Ráno jsme vstali a snídali spolu s výpravou japonců. Běhaly kolem nás dvě roztomilé nepálské děti a hrály si s nafukovacím balonkem a dalšími hračkami. Když nám poněkolikáté přistály balonky na namazané palačince, začali jsme si hrát s Andreou s nimi. Než jsme odešli, dal jsem jim propisky. Snad se jim s nimi podaří propíchnout ty zatracené balonky!
- Celý den jsme šli a došli jsme až do Dingboche. Po cestě jsme si v řece u Pangboche vyprali prádlo a já udal pár propisek. Zatímco jsme prali, přišlo stádo jaků a začalo pít vodu metr od místa kde jsem pral svoje ponožky. Jsou to krásná a chytrá stvoření.

22.3. Den 18 (Dingboche)
- Dopoledne jsme vyšli na Chukhung Ri s úžasným výhledem. Nikde ale nebyly děti a tak mi zatím poslední zásoby propisek zůstávají.
- Náš nosič Kul hrál celé odpoledne karty o peníze s ostatními nosiči a průvodci. Když nás uviděl, usmíval se. Zřejmě mu to jde a peníze od nás znásobí. Je to šikovný kluk!

23.3. Den 19 (Dingboche-Lobuche)
- Stále žádné nové děti.

24.3. Den 20 (Lobuche-Gorak Shep)
- Ráno jsme chtěli z Lobuche vyrazit co nejdříve, ale při placení v lodgi se ukázalo, že místnímu pokladnímu dělá počítání na kalkulačce problémy. Kalkulačku jsem si tedy půjčil a pomohl mu s výpočtem.
- Vyšli jsme do Gorak Shepu a pak do Everest Base Campu. V základních táborech jsme ale žádné dítě nezahlédli.

25.3. Den 21 (Gorak Shep-Pangboche)
- Ráno jsme vyšli na Kalu Patthar a viděli krásný východ slunce nad Everestem. Nasnídali jsme se a pelášili jsme zpátky do nižších poloh.
- Na oběd jsme se zastavili v Pheriche v lodgi, kterou vybral náš nosič Kul. Patřila jeho přátelům, se kterými si pěkně popovídal. Přemlouval nás, abychom tam zůstali přes noc. Potřeboval jsem ale na záchod a v této lodgi byl záchod špinavý, plný a nikde nebyla voda na spláchnutí. Rozhodli jsme se tedy pokračovat do další vesnice.
- Kul nám chtěl pomoct a náš pochod uspíšit. Vzal nás tedy zkratkou, kterou jsme balancovali na pokraji života a smrti na úzké písečné a kamenné cestičce nad vysokým srázem nad řekou. Nakonec jsme to však přežili a mohli jsme Kula poplácat po zádech. Snad ho přestanou bolet dřív, než náš trek skončí.
- V Pangboche jsme potkali několik dětí a já jim předal poslední propisky. Tak se to nakonec podařilo a všechny propisky našly svého nového majitele. Mám radost a jeden úkol z krku.

26.3. Den 22 (Pangboche-Namche Bazar)
- Za větrného dne jsme kráčeli podél prudkého srázu do Namche Bazaru. Dorazili jsme tam na oběd. Naše putování se chýlí ke konci.
- Ania s Marcelou a Jindrou nám v naší lodgi nechali tašku zásob a vybavení, které už před odletem nepotřebují. Díky! Copak tam asi bude?
- Byla tam mapa a 140 propisek! Stočtyřicet!!! Co s nima jako mám dělat???
- Večer jsme povečeřeli s jednou američankou a kanaďankou. Američanka žije už dva roky v Číně a učí tam angličtinu. Osvětlila nám spoustu věcí o Číně, bude to tam boj!

27.3. Den 23 (Namche Bazar-Lukla)
- Brzy ráno jsme vyrazili na poslední trekovou etapu. Mám 140 propisek a všechny je chci rozdat. Budou to megazávody.
- Dnes se v Namche Bazaru konají víkendové trhy. Už od rána sem na kopec vycházejí rolníci z nižších poloh a jejich rodiny naložené nákladem, který zde budou chtít prodat.
- Ještě v Namche Bazaru v 7 hodin ráno jsme potkali dva malé špinavé kluky s obrovskými nůšemi, které právě vynesli tím prudkým stoupáním. Chudáci, museli se hodně nadřít s nákladem zboží jejich rodiny a vstávat ještě za tmy. Dostali každý 10 propisek. Měli obrovskou radost.
- Při východu z Namche Bazaru jsme potkali další rolníky mířící nahoru na trh a několik dětí, které je doprovázely. Nenesly žádné nůše a tak dostaly každé 5 propisek. Měly radost.
- Jeden rolník, co nesl nůši a nešlo s ním žádné dítě, začal posunky ukazovat, že by chtěl taky propisky, protože má malé děti doma. Dostal taky 5 propisek.
- Po cestě do Lukly jsme potkávali plno dětí a já jim dával každému 2 až 3 propisky. Když jsme došli do Lukly, podařilo se mi rozdat celkem 100 propisek!
- Večer jsme si pozvali Kula do našeho pokoje a spočítali jsme mu, kolik peněz od nás za poslední týden dostane a všechny jsme mu dali. Protože jsme byli spokojení, zaplatili jsme mu další dodatečný den. Byl hrozně spokojený a dal nám svůj e-mail. A protože s námi 3 týdny musel chodit a dívat se, jak rozdáváme cizím dětem propisky, dali jsme mu navíc 40 propisek, které si může nechat, nebo je rozdat kamarádům. Měl hroznou radost!
- Podařilo se mi zbavit se všech propisek. Dobrá práce!

28.3. Den 24 (Lukla-Kathmandu)
- Ráno jsme nasedli do letadla a i s Kulem letěli do Kathmandu. Tak to máme za sebou.
- V Kathmandu jsme se zastavili v bývalém hotelu Anie, Marcely a Jindry, protože nám tam před odletem do Česka nechali nějaké léky a další vybavení. Díky!
- Cože? Bylo tam dalších 80 propisek! No to si snad děláte srandu!