(Chcete aktuálně tak aktuálně)
(22.1.-28.1.2011)
Sedíme v baru. Andrea upíjí pivo a já rum s kolou. Právě probíhá happy hour, tak jsem k objednanému drinku dostal ještě jeden zdarma. V televizi běží wrestling a Mr. Kane prohrává. Neuvěřitelné. Připomíná mi to Afriku. Když jsme tak jezdili světem, bylo zajímavé sledovat, jaký sport v dané zemi frčí v hospodách. Turecko a Irán žily fotbalem, v Pákistánu, Indii a na Srí Lance vládlo kriketové šílenství. Nepál vysílal fotbal kvůli cizincům, ale kriketem úplně netknutý taky nebyl. V Číně a Mongolsku vládl basketbal, což se nám s Andreou líbilo. Rusko a Estonsko směska, ale spíš taky fotbal. Jižní Afrika a její bývalá kolonie Namíbie milovaly ragby. I když kvůli mistrovství světa I fotbal. No a ve zbytku Afriky to byl wrestling. Sice to je jen show, ale po shlédnutí filmu "The Wrestler" s Micky Rourkem jim bolest i úsilí musím přiznat.
U vedlejších stolků sedělo pár turistů. Kolem pobíhaly spoře oděné Vietnamky, chichotaly se a snažily sbalit některého cizince. Thajky jsou ale hezčí. Stoupli jsme si ke kulečníku a začali hrát. Andrea měl půlené. Naše neumění bylo odstrašující. Pečlivě jsem zamířil a udeřil. Bílá koule projela celou délkou stolu a odrazila se zpátky. Po cestě se nedotkla jediné koule. Chyba. Andrea má dva šťouchy. Posilnil se z láhve a zamířil do protějšího rohu. Ťuk. Bílá koule sice těsně, ale minula půlenou umístěnou před dírou. Chyba. Moje chyba se ruší a dva šťouchy mám já. Kdyby nás někdo sledoval, řekl by, že už máme dost. A při tom jsme ještě skoro nic nepili. Nakonec si za nás někdo stoupl a já zahrál černou do špatné díry. Aspoň na nás nikdo nebude koukat. Dnes prohrávám 1:3. V životě dnes prohrávám víc.
