Philippines

29.2 Nepřipravené nápisy na Filipínách (Unprepared Signs in the Philippines)

Posted Ne, 07/17/2011 - 22:01 by Unprepared Franta

(22.4.-26.4.2011)

- "1500 Pesos? To je moc drahé. Levnější pokoj nemáte?" Na Filipínách to měla být moje první noc v posteli. Předevčírem jsem spal v autobuse a včera na lodi. Ale za 600 Kč radši nebudu spát vůbec.
- "Ne pane. Jsme plní a toto apartmá je náš poslední volný pokoj. Nejbližší jiný hotel je 40 km odsud" řekl recepční a významně se podíval na hodiny. Ukazovaly půl jedenácté večer. Ten Bohol mi byl čert dlužný. Vůbec jsem sem nechtěl jet. Ale když jsem před 4 hodinami v Cebu City přišel do přístavu a chtěl odjet trajektem na ostrov Leyte, řekli mi, že kvůli velikonocím všechny trajekty zrušili. Jediná loď odjíždí za hodinu na Bohol. Ostrov, obsahující jednu z hlavních filipínských atrakcí pro turisty - Čokoládové hory. Tak tu teď stojím mezi nimi před "Chockolate Hills komplexem" a marně doufám v levné ubytování.
- "To je moc. Vyspím se radši venku. Prší tu v noci?" Bláhově doufám, že mi nabídnou něco levnějšího. Nenabídli. Jsou zvyklí jednat s Američany. Když nechci, tak nechci. Kdo chce kam, pomožme mu tam. Otočili se a na rozloučenou řekli, že tu v noci neprší.

Odcházel jsem po cestě a když jsem se ztratil ze světel, zabočil jsem k hlavnímu kopci s vyhlídkou. S oběma batohy na zádech jsem začal šplhat nahoru. Bylo to prudké a já klouzal zpátky. Každý metr stál spoustu úsilí. Takhle nějak si museli připadat američtí vojáci při nočních misích v nedalekém Vietnamu. Snad tu nemají žádné jedovaté hady a štíry. Čím výš jsem šplhal, tím to bylo rovnější a snadnější. Dokonale zaoblený kopec. Jako kopeček zmrzliny. Došplhal jsem nedaleko osvětlené vyhlídky, lehl si na karimatku a zabalil se do moskytiéry. Snad měli s tím deštěm pravdu.

29.1 Nepřipravené Jeepney na Filipínách (Unprepared Jeepneys in the Philippines)

Posted Ne, 07/10/2011 - 15:52 by Unprepared Franta

(20.4.-22.4.2011)

Filipíny jsou zvlášní země. Moc jsem nevěděl, co od nich čekat. Křesťanská země na kraji Asie. Zásadně poznamenaná vojenskými základnami USA a desítkami let soužití s američany. Lidé tu mají být přátelští. I když po Indonésii mi to tak asi připadat nebude. Tak trochu latinsko-americká země. Se spoustou španělských prvků. V jižní části ostrova v okolí města Zamboanga se mluví jazykem téměř shodným se španělštinou. A právě do Zamboangy jsem připlouval trajektem z malajské části Bornea.

Cesta trajektem byla překvapivě pohodlná. Přestože jsem si koupil lístek do nejlevnější třídy, nedalo se to srovnat s hororem v nedýchatelném prostředí na trajektu v Indonésii. Naše postele v "Economy" třídě totiž byly venku. Na čerstvém vzduchu. Určitě tu bylo příjemněji, než v dražší klimatizované třídě. Záchody byly ovšem jen dva na celou palubu a nebyly splachovací. Teda možná byly, ale nesplachovaly. Naštěstí jsem musel jen na malou a na tu chvíli člověk prostě zadržel dech.