Thailand

25.3 Nesnesitelná těžkost bytí (The Unbearable Heaviness of Being)

Posted Út, 03/22/2011 - 08:16 by Unprepared Franta

(1.3.-11.3.2011)

1.
"Budeme si číst knížky. Když večer přijdeme z práce domů, lehneme si vedle sebe, jeden vezme do ruky knížku a začne tomu druhému číst. Pomalu, procítěně, svým krásným hlasem. Druhý bude ležet a poslouchat. A až budeme mít děti, lehneme si takhle každý večer všichni tři nebo čtyři a budeme si společně číst pohádky." Byla to tak nádherná představa, že se mi z ní točila hlava. Nebudeme sedět u televize, nebudeme chodit po zábavách, budeme spolu, u lampičky, a budeme si číst knížky.

Sedím se skříženýma nohama na rákosové rohožce, mám zavřené oči a zhuboka dýchám. Jsme v meditační hale buddhistického kláštera uprostřed džungle. Já a dalších 100 návštěvníků. Strávíme tu 10 dnů v tichu. Spát budeme na betonové posteli s dřevěným polštářem. Dostaneme jen dvě jednoduchá jídla denně, snídani a oběd. Vstávat budeme ve 4:00 ráno, budeme meditovat, cvičit jógu a poslouchat přednášky o buddhismu. Nesmíme zabít žádného živého tvora. A to jsme uprostřed komárů, mravenců, hadů a štírů. Uprostřed džungle. Během těch 10 dnů nesmíme promluvit. Podívat se navzájem do očí. Bude nás tu 100, ale budeme každý sám. Sám se sebou.

25.2 Nepřipravený sex v Thajsku (Unprepared sex in Thailand)

Posted So, 02/26/2011 - 16:59 by Unprepared Franta

(10.2.-14.2.2011)
Konečně jsem spatřil ozářenou ceduli levného hotelu, ve kterém jsem včera spal. Z posledních sil jsem se dobelhal do vstupních dveří. Moje dnešní putování připomíná pohádku o slepičce a kohoutkovi. Akorát že slepička na své cestě neabsolvovala 25 km v nerozšlapaných vietnamských botech s 25 kg batohem na zádech. Recepční mne poznal a radostně něco thajsky zahalekal. Anglicky neuměl ani slovo. Ujistil jsem se, že noc stále stojí 200 Bahtů. Cena za čistý pokoj s větrákem, studenou sprchou a tureckým záchodem. Vykachličkovaná podlaha, kde by se švábi špatně schovali, a široká postel pro 2 osoby. Když mi recepční dával klíč od pokoje s ručníkem a mýdlem, zubil se na mne. Zvláštní nádech tomu dodával fakt, že mu chybělo několik předních zubů a oblečen byl jako bezdomovec. Do tohoto hotelu turisté nechodí. Na druhé straně ulice stojí zářivý hotel s cenami v dolarech. Prosklenými vitrínami jsou vidět běloši, večeřící vybrané pochoutky hotelové restaurace. Já se zajdu najíst na noční tržiště.

Vyzvedl jsem si v recepci pas a vracel se do pokoje. Na schodech jsem zpomalil, protože mi oči spočinuly na dvou thajských slečnách, stojících u recepčního stolu. Můj starý známý jim dával nějaké věci do tašek. Stály tam bez hnutí, usmívaly se a velkýma očima na mne koukaly. Uhrančivý pohled. Snad ani nemrkaly. Byly velmi krásné. Přímo magická atmosféra. Recepční si všiml mého zaujetí, vycenil zbývající zuby a zakřičel na mne otázku:
- "Lady bum, bum?" a doprovodil ji výmluvným gestem rukama. Anglicky opravdu neuměl. Magická atmosféra byla ta tam.
- "No, no, thank you" odpověděl jsem a znovu začal stoupat nahoru. Nebudu brát holky od bezdomovce. Vrhl jsem ještě jeden pohled k recepci a musel se zase zastavit. Ty dvě tam pořád bez hnutí stály s pohledem upřeným na mne. Jako dvě panenky. Mohly to být sestry. Jedna hodně namalovaná, druhá ani šminku. Anglicky určitě nemluví. V tomhle hotelu? Musí být zatraceně levné. Kolik by tak stály obě dvě? Ta postel v pokoji je přece tak široká ...

25.1 Nepřipraven na problémy v Thajsku (Unprepared for problems in Thailand)

Posted Čt, 02/10/2011 - 07:18 by Unprepared Franta

(5.2.-10.2.2011)
Sedím před počítačem a koukám do monitoru. Přemýšlím, co mám dělat. Jsem v průšvihu. Proč se něco takovýho děje pořád jenom mně? Asi nějaká kletba, či co. Posledně jsem to nějak zvládl. I když už tam to bylo na hranici. A teď zase. Skončím jako Jan Hus. Na hranici ...

Jsem ilegální imigrant. Kolikrát už za tuhle cestu? Začal jsem s tím za dob svých studií ve Vídni. Jednou mi ujel rychlík do Brna, tak jsem dojel osobákem do posledního městečka v Rakousku a pak si to se sluchátkama na uších namířil pěkně po kolejích směrem Česká republika. Měl jsem štěstí. Nepřejel mne žádný vlak, ani mne nezastřelili pohraničníci. Ale jak to dopadne tady? Sakra! Na naší cestě se nám stalo už na hranicích s Rwandou, že nás nepustili do země. Nakonec jsme se museli vrátit. Tady mne taky nepustili. A já šel přesto dál. Sakra! V Mwanze jsme bez platného víza vlezli přespat na území Tanzánie a pak se vrátili do přístavu. Nikdo si toho nevšiml. Tady si toho MUSÍ všimnout! Sakra! V Ugandě a Keni to bylo dle místních pravidel a v Saigonu mne na letišti bez víza nechali spát na lavičkách. Tady jsem uvnitř země a spím v hotelu. Jméno a číslo pasu jsem si vymyslel, aby s tím neměli opletačky. Když mne chytí policie, okamžitě mne deportují. Přemýšlím. Mám se jít udat?